VŽDY JE CO FOTIT!

Okružní  výlet na Kokořínsko

Kudy z nudy?Do Dubského Švýcarska.Můj první výlet jsem podnikla do míst,která jsou mi blízká,jelikož jsem tu vyrůstala.Ale přesto jsem objevila úžasné přírodní památky,o kterých jsem neměla ani zdání.Tak můžeme vyrazit!

Z Dubé směr Mšeno. K soše sv.Prokopa jsem došla pěšky a kochala se úžasným výhledem na Dubou,městečko jak na dlani.Dále jsem pokračovala do Rozprechtic,kde jsem zaparkovala a šla nad vilu Schmid,která je posazená v údolí a slouží jako hájovna.

Prošla jsem kolem Šibeničního mlýna,který je v soukromém vlastnictví a majitel ho citlivě opravuje do původního stavu.Dříve tu město vykonávalo své „hrdelní právo“-odsouzenci byli na své poslední cestě popoháněni šviháním,odtud je původní název osady Švihov.Pokračujeme kolem Rozprechtického rybníka,který není ze silnice vidět,ale pokud zaparkujeme na malém parkovišti,abychom si prohlédli empírový taneční pavilon Sýkorka po levé straně,můžeme z parkoviště udělat pár kroků a kochat se nádherným rybníkem,nad kterým stojí zajímavá budova bývalého statku z r.1878.Patřil rodině Rosler,po vyhnání Němců se ho ujalo JZD a poté  Státní statek Nový Berštejn,nyní je majetkem údajně běloruské firmy a značně zdevastován.

Další zastávka byla u kapličky v uhelném dolu,jezdím tudy často,ale nikdy jsem se do kapličky nepodívala,vedle ní je studánka s pitnou vodou,vždy tu někdo čepuje vodu do barelů.kaplička je perfektně udržovaná a byla jsem překvapena její vnitřní výzdobou.V okolí studánky je několik původních dřevěných domů,některé čekají na opravu.

Dorazila jsem do Střezivojic a trochu bloudila,ale když jsem se jedné místní obyvatelky zeptala na Špičák,ukázala mi směr a já došla až do určeného lesíku,kde mě čekalo velké překvapení.Ani se člověku nechce věřit,že to co jsem tam viděla,vytvořila příroda.Úžasné kamenité masy,plné tajemných obrazců.Dlouho jsem zde stála,nemohla jsem se vynadívat...NEUVĚŘITELNÉ.To musíte vidět a dáte mi určitě za pravdu.Určitě se sem ještě vrátím,ale teď už vjíždím do malebné vesničky Dobřeň,ve které jako by se zastavil čas.Udržované roubenné chalupy jsou jako z pohádky.Cestou z Dobřeně do Vidimi jsem zastavila na silnici u starého reliéfu Černý kamenný bůh.

Dolní  a Horní Vidim jsou taktéž  malebné vesničky,které stojí za to,chvíli tu pobýt a kochat se.Mě učaroval zámek Horní Vidim,úžasné sídlo s rozlehlým anglickým parkem s litými sochami antických bohů,do kterého jsem se bohužel nedostala,brána uzavřena a nikde nikdo,koho bych požádala o prohlídku.Jen v parku na lavičce seděl posmutnělý děda,v zámku je Dům seniorů.

Moje cesta pokračovala směr Jestřebice,kde jsem zaparkovala na určeném místě a opět trochu bloudila,než jsem dorazila k cíli,k tzv.Kamennému stolu,kde jsem chvíli poseděla v tichu rozlehlého lesa,vyhnal mě až déšť.Takže až vyrazíte třeba tímto směrem na houby,určitě využijte možnost u tohoto stolu posedět,je to až magické místo.

Cestou na Kokořín jsem ještě stihla svačinu  u Psího kostela,patrně v této „jeskyni“ hodují turisté často,ale někteří si odpadky zapomenou sbalit sebou, nemohla jsem si také nevšimnout kapličky hned u silnice před obcí Kokořín,která je jako nově vystavěná uprostřed ničeho,stojí tam sama v polích.

A další pohled už byl na hrad Kokořín,který jsem nejednou navštívila a vždy mě okouzlil a ráda se sem budu vracet.Je to oblíbený hrad filmařů,zrovna letos v září se zde natáčel další historický film „Kastelánka“.Kdo bydlí na Kokořínsku a nebyl na hradě,velká chyba a ostuda.Celá cesta kolem Kokořína je uchvacující,plná skalních vyhlídek,můstků,původních hradeb a oblouků.V létě je tu dost rušno, na podzim barevno a v zimě pohádkově.Pod hradem je nově zrekonstruován a otevřen hotel KOKOŘÍN.Pod ním je infocentrum s internetovým automatem,občerstvení a restaurace.

POKLIČKY – další oblíbené turistické místo,nejednou jsem tyto dřevěné schody vyšlápla a jestli chcete vědět kolik jich tam je,musíte si je jít vyšlápnout a nezapomeňte počítat!!!Sice už dnes není z Pokliček nic moc výhled,ale příroda tu vytvořila zase  něco unikátního.

Pokud půjdete od Pokliček po modré, nemůžete minout Obří hlavu, které dělá společnost gigantická skalní Žába. Na rozcestí přejděte na žlutou, abyste se mohli poklonit nehybnému Faraonovi. Za ním pokračujte 0,5 km po zelené, a pak se opět napojte na modrou značku. Tento krátký okruh plný kamenné krásy a skalních bludišť je dlouhý asi 5,5 km a dovede vás   zpět k parkovišti pod Pokličky.Jen pozor,mohlo by se stát,že se v těch bludištích budete potkávat!!!!

Nyní budeme projíždět kouzelným Kokořínským údolím,až na tajemný zámek Houska a jelikož jezdím leta pod Housku na chalupu,skoro každý rok ji navštívím a těší mě,že nynější majitelé ho rekonstruují do původní podoby.A pokud si přečtete o Housce pár tajemných legend o bráně do pekel,tak určitě budete chtít tento hrad navštívit a věřte,že tam to peklo mají,já měla tu odvahu do něj vstoupit,kastelán vás sice upozorní,že je to na vlastní nebezpečí a že máte u vchodu odevzdat případně klíče od auta a doklady,kdyby náhodou……!

Pro ispiraci k návštěvě pár pověstí:

Pověst o průrvě - bráně do pekel:

Kdysi pod hradem praskla skalní stěna a tím se otevřela brána pekel. Jak lidová slovesnost barvitě líčí, nebylo nouze o zjevování se démonů, ďáblů a jiných potvor. Nad místem praskliny tedy byla postavena hradní kaple jako zátka „pekel“.

Pověst o odsouzenci:

Kdysi chtěli obyvatelé hradu zjistit jak opravdu peklo pod Houskou vypadá a tak nabídli odsouzenci na smrt milost, pokud ono „peklo“ zdokumentuje. On přikývl a tak jej začali spouštět po laně do průrvy - brány pekel, ale začal po chvíli vyděšeně křičet, vytáhli ho tedy urychleně ven. Vlasy mu zbělely hrůzou a tvrdil, že tam dole viděl ďábly a že se peklo nedá srovnat se smrtí a nadále odmítl „peklo“ popisovat! Údajně za několik dní zemřel. Lidé pak chtěli studnu zasypat, ale jako by byla studna bezedná veškeré kamení jen padalo a studna na ně zírala svou temnou hloubkou. Nakonec to vzdali …

 Pověst o Ludmile

 V blízkosti hradu je i svatyně Sv. Ludmily, která zde ještě za dob svého „pohanského“ založení prováděla své rituály a zasvěcení.

Nezapomeňte si jěště zajít

na vyhlídku na kopci nad hradem,kde stál původní hrádek.

Prozatím toto tajemné místo opustíme a vydáme se zpět směr Dubá,pokud  se  chcete občerstvit,je možnost v hospůdce „Na konci sil“ nebo  v restauraci pod hradem u rybníka,kde se v létě dá i koupat.

Projedeme obcí Tubož kolem rybníka,kde po levé straně si můžeme prohlédnout skalní sklípky a na soukromém pozemku uvidíme  pozůstatky skalního mlýna zvaného  Palác, kde náhon Pšovky  vede skalním tunelem od Zámeckého rybníku.

 Cestou přes  Blatce se ještě naposledy pokocháme pohledem na hrad Houska a okolí,obzvláště na podzim je tu vidět úžasná paleta barev okolních smíšených lesů.Projedeme vesničkou Ždírec,kterou lemují ohrady,kde se prohání stáda krásných koní a vjedeme do údolí,které je mým oblíbeným místem,kam  vyrážím na houby,obzvlášť kolem Panenského kamene,který je tady spíše nazýván Dívčí skála.

„Sláva nazdar výletu“..i když jsem trochu zmokla,tak jsem tu..zpět v Dubé a těším se ,až se s Vámi setkám na další výpravě po Dubském Švýcarsku.